Herní návody

Již netrpělivě vyčkáváme příjezdu zásobovacího náklaďáku. Bez potřebné munice se bude chystaný útok odrážet jen velice těžko. Jenže radost s blížících se zásob netrvá příliš dlouho. Náklaďák dostává zásah leteckou pumou. To je tragédie, i když ještě není vše ztraceno. Jak se zdá munice nejspíše přežila bez újmy. No nedá se nic dělat, budeme si pro ní muset dojít i přes těžkou ofenzivu. Džíp vyráží směrem k torzu náklaďáku. Naším jediným cílem je kosit každého živáčka, co se objeví v našem perimetru. Poskytujeme tak krycí palbu kolegům, překládajícím bedny s municí do džípu. To se nakonec zdárně podaří, nesporné to znamení, jaký úkol nás zanedlouho čeká. Municí je zapotřebí dopravit k obranným stanovištím. Popojedeme s džípem k nedalekému Ableho bunkru. Před ním opětovně poskytneme krycí palbu, než kolega donese životně důležitou munici dovnitř.

Jeden bunkr by jsme měli, tak rychle k dalšímu. Cestu nám značně znepříjemňují dotěrní makaróni, takže s povděkem vidíme stavět džíp u dalšího bunkru. To však ještě netušíme, co nás čeká. Při obraně bunkru přišel Baker o kulometčíka, jehož úlohy se máme zmocnit. Pobereme tolik potřebnou lékárnu a rychle za kulomet. S ním jak zběsilí kosíme snad každý stín, co se mihne. I přes to to nemusí stačit. Ono při této zběsilé přestřelce hodně záleží na štěstí, jak dlouho dokáží útoku odolávat naši spolubojovníci. Když máme kliku, tak se nepřítel dostane dovnitř až ke konci, což bez nějakých větších potíží pořešíme svým Barem. Průšvih nastává při brzkém proražení linie. To se máme co ohánět a vystřílená munice nám bude dost chybět při přesunu k bunkru Charlie. Při tomto přesunu narážíme na svého kamaráda, jemuž se nepodařilo dojet s džípem až k bunkru. No, alespoň máme na kus cesty doprovod a trochu toho času se rozkoukat, jak se šiky nepřátel prostřílet.

Právě jsme absolvovali náročnou cestu jen proto, abychom si zopakovali svou úlohu kulometčíka. Ve spěchu doplníme zdraví a munici do Baru. Pak již opět dřímáme v rukách rozžhavený kulomet. K naší smůle kolega vedle schytal zásah. To nás nutí několikrát změnit stanoviště, abychom pokryli celé okolí. Jako ideální se osvědčilo ignorovat prostřední kulomet a přebíhat jen mezi dvěma krajními. Se studeným potem na čele si po chvíli můžeme na okamžik vydechnout. Zaběhneme si do sklepa pro druhou lékárničku, abychom byli připraveni k přeskupení. K tomu je potřeba prorazit koridorem pod těžkou palbu. Neutuchající minometné palby si nevšímáme, mnohem nebezpečnější dokáže být hozený granát. Proto žádnému nepříteli po cestě nedáváme prostor nám jej hodit pod nohy. To vše se snažíme absolvovat v co nejkratším čase, než se v místě, které jsme již vyčistili, objeví nová vlna. Zkrátka nejlepší je nekoukat nalevo ani vpravo, jen být co nejrychleji u dalšího obranného stanoviště.

K tomu k naší smůle právě dorazil tank. Vběhneme po schodech do domu, popadneme Bazuku a postaráme se o něj, dokud směřuje pozornost na bojující spojence. Další tank se za nedlouho objeví ještě na druhé straně domu, takže tu Bazuku zatím není potřeba schovávat. Pěšáci doprovázející tento tank přibíhají k jeho vraku neustále, zaměříme se proto na seskočení do přízemí, v němž najdeme vchod do podzemních chodeb vedoucí k zámečku. V nich je potřeba počítat s odporem doslova na každém metru. V postupu někdo dozajista ocení získanou brokovnici, v úzkých uličkách celkem účinnou zbraní. Během jedné přestřelky se nám podaří ukořistit i StG 44. Dostatečný to arzenál se prokousat chodbami k žebříku do vinného sklípku. Jeho překonáním dorazíme k dalšímu žebříku, tentokrát již do chodby zámečku.

Zde již na nás netrpělivě čeká spojenecký voják s posledním úkolem. K zastavení šiků nepřítele v tuto chvíli nemají spojenci dostatek sil. Jediným řešením se stává povolání vzdušných sil. Není to dvakrát elegantní řešení, ale jiné v této situaci nemáme k dispozici. Během svého postupu do věže zámečku narážíme na bojující skupinky spojenců. Někdy jim vypomůžeme v těžké situaci, jindy zase oceníme jejich krycí palbu. V tuto chvíli se nám hlavou honí jediná myšlenka, dostat se k rádiové stanici a celé to ukončit. Jenže to by jsme chtěli asi příliš. Krátce po navázání kontaktu s velitelstvím vypadává signál. Radistovi tak nezbývá nic jiného, než vyrazit sjednat nápravu. Ovšem, než se tak stane, je zapotřebí ubránit rádiovou anténu. O její zničení se houfy nepřátel snaží festovně. Člověk neví, jestli se má dříve soustředit na muže přibíhající k těsné blízkosti antény či na okamžik zaměřit pozornost na stresující Panzerchecky. Navíc při vší té zběsilé jízdě nesmíme zapomenout naslouchat, kdy nás radista vyšle k vysílačce. Odvysíláním zprávy si konečně můžeme vydechnout při pohledu na eskadru na noční obloze.