Gameplay – Call of duty 5: World at War (Little Resistance)
Temný nákladový prostor za malý okamžik projasní otevírající se vrata. Náš transportér se nezadržitelně pod těžkou palbou vydává k pobřeží ostrova Pelileu. Údajně snadné obsazení strategicky důležitého letiště však brzy bere za své. Již cestou k pláži pociťujeme silnou obranu, která za sebou zanechává spoušť. To zanedlouho pocítí i náš transportér. Zásah se nám naštěstí s pořádnou dávkou štěstí podařilo přežít, tak se vydáváme splnit Sullivanův rozkaz. Jelikož jsme v tuto chvíli jediní vybaveni vysílačkou, musíme zaměřit nepřátelskou obranu a přivolat na ni raketový útok. Najdeme si tedy místo v bezpečné vzdálenosti s dobrým výhledem ke splnění tohoto úkolu.
Dopady ničivých raket nám otevírají cestu z pláže. Při pokoření valu obrany se nám naskytuje pohled na zdecimované a dezorientované japonce. Milosrdně ukončíme jejich trápení před postupem ke kulometnému hnízdu. O jeho osazenstvo se ochotně postará kolega s plamenometem. Při sledování této ohnivé show si zatím v poklidu můžeme rozmyslet, zda vyměníme pistoli za lehký kulomet Deployable Type 99 povalující se na valu před hnízdem. V nastávajících krvavých bojích rozhodně přijde vhod. Třeba hned u následující obranné linie. U té si jak jinak vypomůžeme přivoláním raketového útoku. Ten se postará o nepříjemně štěkavý kulomet proti nám a do jisté míry zredukuje i počet japončíků. Získáme tak trochu prostoru k získání kontroly nad tímto prostorem. Postupně bojujeme zátaras od zátarasu až do okopu vlevo.
Tím se protáhneme na travnatý prostor. Na něm si je potřeba dát pozor na zákeřně zakopané japončíky. S křikem na nás vyskočí z podzemního bunkru, což z těsné blízkosti dokáže pořádně zaskočit. Zákeřný je i střelec na palmě, tedy za předpokladu, že jsme se o něj nestihli postarat již při šplhání na ni. Ale pokud to člověk nezaznamená, dá celkem práci si ho všimnout. Na toto prostranství navazuje podzemní tunel. V podstatě se zaměřme jen na něj, bojiště po levé ruce ignorujme a nechme kolegy zaměstnat japonskou obranu. My se v doprovodu seržanta Millera prostřílíme tunelem těsně k nepřátelskému postavení. Nic nám tak nebrání proniknout dovnitř, vylézt po žebříku do patra a zákeřně podříznout zaměstnanou obsluhu kulometů.
Jedno malé vítězství máme téměř na dosah ruky. K dokonalosti nám schází se postarat o dorazivší japonské tanky. Nejprve si však trochu připravíme půdu pod nohami a kulometem pokropíme pěchotní jednotky pod námi. Sice máme dostatečnou výškovou převahu, abychom se nemuseli bát jejich kulek, ovšem on takový náhodně hozený granát, co nám bouchne pod nohami je dost nepříjemnou záležitostí. Zredukujeme tedy stav pěchoty a posléze postupně zaměříme tanky pro raketový útok. Poslední snaha zvrátit obsazení této obranné linie selhala, čas se přeskupit k dalšímu útoku. K našemu zděšení však před našimi očima rozráží japončík dveře a smrtelně ranní seržanta Sullivana. Těžká to ztráta pro celou jednotku.