Gameplay – Call of duty (Red square)
Rudá armáda nezná strach, rudá armáda ctí heslo vítezství nebo smrt. Ovšem je otázkou, zda tuto filozofii ctí i řadoví vojáci. Těm nelítostnost komisařů nedává příliš na výběr. Buď je dostanou kulky německé nebo při snaze o ústup ty ruské. To nejsou nijak valné vyhlídky. Zvláště když stále stojíte neozbrojeni a máte vyrazit dobýt Rudé náměstí. Naštěstí jsme stihli udělat dojem na Borodina, který požádal svého přítele, aby na nás dohlédl. Seržant Makarov nám o sobě již z dálky dává vědět máváním. Než se však dostaneme do relativního bezpečí mohutné sochy, musíme čelit těžké nepřátelské palbě. Ta má ale i jednu malou výhodu, konečně si od padlých spolubojovníků můžeme vzít nějakou tu zbraň.
Makarov si uvědomuje bezvýznamnost současné situace. Útočit na dobře organizovanou obranu plnou těžkých zbraní je naprosto bezpředmětné. Mnohem logičtější bude využít právě vytvořeného otvoru ve zdi domu k proniknutí do patra nad německou linii. To nám dává příležitost pomocí sniperky připravit nepřítele o čtveřici velících důstojníků. Dva z nich organizují přesun mužů v zákopu, další dva povolávají posily mezi sloupy budovy. Jejich eliminace vyvolává zmatek, jehož lze využít k efektivnímu povolání dělostřelecké palby. Zázraky se nejspíše dějí, podařilo se nám přežít zdánlivě bezvýchodnou steč. Rudé náměstí je v našich rukách, což nám otevírá cestu hlouběji do okupovaného města.
A tam nyní máme namířeno. Major Zubov již netrpělivě očekává příchod nové krve. Při postupu rozvalinami města je zapotřebí brát zřetel na nepřehlednost terénu. Nikdy předem nevíme, kde se za rohem nečekaně nachází kulomet či z jakého balkonu se vyklání odstřelovač čekající na náš příchod. Krýt se mezi sutí a probojovávat se metr po metru až k budově nádraží je tak naprostou nutností ke zdárnému dokončení této mise.
